Porád dolů do Exmouth

1/10

Od brzkýho startu to držíme 160 kilometrů v kuse do Nanutarra Roadhouse, kde doplňujem. Dneska je to lepčí. Fouká jižní, tudíž chladnější vítr (no jo, i todle je v Austrálii naopak) a i krajinka se stává malinko zajímavější.

Monča závodí s teletem, okukuje koně a dožaduje se fotky Emu.

Projíždíme úsek s dunama z krvavě červenýho písku, pak dlouhá, úplně placatá rovina a další rudá duna, a tak furt dokola.

Než se stačíme začít nudit, přichází odbočka. Prima, už víme, že nám schází ujet posledních 70 kilometrů. Hravě je zvládáme a už v půl třetí vlízáme do Visitor Centre v Exmouth.

Bukujem si na zejtra ponor, neboli dajv na korálovým útesu a jedem se někam uklidit. Po cestě se stavujeme v Dive centru, je hned u kempu, tak se rozhodujem zůstat tam. No to jsme si dali!

Nejenže je sice dražší, za to však nemá pro stanaře ani kousek stínu a flek jsme dostali kdesi v řiti v rožku vedle cesty, ani plot tam není, jen kus drátu, abysme vůbec poznali jestli jsme ještě v kempu nebo už mimo. Jedem se s babou dohádat, vyměňujem flek sice blíž k "centru" zato však opět bez stromku a tudíž celej den na slunku a jako prémie je lehce z kopca.

Vzdáváme to, stan stavíme kousek vedle bokem, a mažem do Dive Centra se nechat vystrojit. Tam se uklidňujem, honem na nákup, pak v kempu tlačíme kotel těstovin, ...pro změnu...a sunem se do stanu.Je teprve osm hodin, tak se jen tak natáhnem na chvilku před spaním,

Monča rozdělává svůj spacák ... Víc nevím, jen že za sebou máme dalších 443 km a vzbudili jsme se až ráno.