Z Marree do Coober Peddy

8/9

Vyrážíme z Marree, je 9:30. Bereme plný a ještě radši 5 litrů do kanystru. Beneli už stojí dolar šedesátpět a voda ještě 2x tolik.

Je jasno, ani mráček a tak jsme konečně sundali "sucháče". Cesta je samá roleta, jednu chvíli jsme si oba málem ustlali. Hlubokej štěrk, ještěže zatáček je pomálu. Držíme to nad 80 km/hod, pomalejc to nejde, vytřepali bysme všechny šroubky z mašin :).

Monika se drží statečně, už se přestala bát (namluvil jsem jí, že se nemůže nic stát a ona mi to uvěřila) a jede stylem " však ono to nějak dopadne". Jinak to stejně ani nejde.

Vysílačky se začínaj vyplácet, konečně je používáme na to, proč jsem je koupil. Vždycky když vlítnu na horší stranu cesty (ona má chvílema klidně šířku 30-40 metrů) tak zmáčknu tlačítko a

začnu na Móňu řvát: VPRRAAAAAVOOO VPRRRRRRAVOOOO VPRRRRRRAAAAVVVVOOO a když už ani vprrrraaavvooo ani vlleeevvooo není cesta lepčí ozve se jí ze sluchátek BRZDIBRZDIBRZDIBRZDIBRZDIBRZDIBRZDI!!!! Funguje to :-) nespadla ani jednou.

Ve William Creek dáváme Fish & Chips, po pivu, přidáváme vizitku na stěnu a zpátky užírat prach.

Začíná foukat a cesta se nelepší. Je dvě pryč a máme ještě 170 km téhle hrůzy před sebou. Hlavně nepíchnout! Konečně přejíždíme rošt přes Dog Fence. No jo, místo závor, nebo plotů mají na silnici kovový rošty. My je přejedem nebo přejdem, ale zvířata to prostě nedaj. Funguje to líp jak branka. A Dog Fence si postavili Australští farmáři, aby jim Dingové nenapadali dobytek.

Je to slušný dílko, vemte si, že ho postavili za 5 let a dokončili už v roce 1885 a měří pěknejch 5.614 kilometrů. Vždycky říkám, že v Austrálii je všecko "druhý nej". Wolfe Creek - druhej největší kráter po meteoritu. Ayers Rock, druhej největší monolit na světě, nebo na Tasmánii druhej nejvyšší strom světa. Jen tohle je nejdelší psí plot na světě. Ozíci jsou v tomhle první nej!

Fučí jako prase a Monča nadává, nedivím se, musí toho mít fakt dost. Dobrý je, že ju přes ten vítr není slyšet. Za chvíli se vyzuří a můžem dál.

Po páté dorážíme do Coober Pedy, posledních deset kiláků po asfaltové Stuart Hwy je rozhodně příjemná změna. Joe's zavřel byznys před pár lety. Joe je chorvat co zakotvil v Coober Peddy a živil se tu jako průvodce a hoteliér, když ho přestalo bavit těžit opály. Škoda, na toho jsem se těšil, musíme naproti do Radeka's Backpackeru.

Šest a půl metru pod zemí je prima, jen ty pokoje bez dveří nás trošku překvapily. Monča má depku, ale rychle si zvyká.

Zejtra dáme den oraz a mrknem se po městě. Jdeme spát brzo a nebýt chrápajícího Hakoša, spíme jako zabití. Není divu, máme za sebou 377 km, z toho 366 po fakt drsné unsealed road.

P.S. Monča je tak zdrchaná, že se na recepci podepisuje MONINA