Severní Teritorium křížem krážem
Den osumnácté
Z Darwinu do Kakadu
20/9
Ráno se daří rychle nabalit mašiny, ještě dofoukat gumy (i to ti mantáci zvorali) a v 9:30 se loučíme s Magen a děckama a směřujeme do Kakadu.
Na Jumping Crocodiles Cruises jsme se netrefili. Naštěstí. Odbočili jsme kamsi do polí a po pár kilákách prašky jsme dorazili na flek o kterým se moc neví.
U břehu plechový bárky a dva bráši s manželkama jedou Business. Krokodýli byli tak blízko,že natáhnout ruku a můžeš se jich dotknout (to nám ovšem důrazně neradili).
Všechny je maj pojmenovaný a o každým pěknou historku. "Salties" (Krokodýl mořský, známý také jako pobřežní) jsou největší žijící druh krokodýlů a jsou silně teritoriální, takže není divu, že je místní znaj, jako dobrý sousedy. Ti největší maj i přes 6 metrů a vážej skoro půl druhé tuny. Pro kousek masa dokážou vyplavat přes tři metry vysoko. Přísahám, že jsme viděli krokodýla co se vymrskal tak vysoko nad hladinu, že už měl v řece jen vocas. I zadní nohy už měl nad vodou! "What a mighty effort" prohlásil o jeho kousku náš průvodce. Jsou to fakt pašáci, i se žralokama se pustí do křížku. Jeden, co bydlel hned z místa odkud jsme odráželi, takhle přišel o nohu.
Ještě nakrmit ptáčky (masem co zbylo po krokodýlech :) skouknout pavučiny ( asi tak 3x15 metrů) a krokodýlí hnízdo a hned šupky dupky zpátky na motorky.
Po cestě se rozhodujem nejezdit až do Cooinda a zůstat v Jabiru. Kousek před cílem si ještě Monča při otáčení "odkládá" Kellinku doprostřed silnice, ale žádná škoda. Musím holt jen slezt, postavit Kellinu kolama dolů a pro jistotu ju pro Monču otočit do správnýho směru :-).
Dorážíme na flek,kempujeme, platíme tři kila na zítřejší tour, dáváme koupačku a škopek u bazénu, opět tradiční špagety a honem do postýlky. Monča vypadá, že je v dobrém rozmaru, dneska by se mohlo zadařit ;)
Taky musíme ráno brzo z betle, kára odráží v 6:45.
Jo, teploměr dnes ukázal 42,4 °C no TEPLOUČKO a v tom jsme upachtili 280 km.