Kata Tjuta neboli Olgas

a
Uluru neboli Ayers Rock

14/9

Před devátou oba vyrážíme na Bundym (Monča neodolala a pojmenovala nám mašiny. Já mám Bundyho a ona Kellinku :)) směrem k šutru.

Sekundární převod už mě na něm pěkně prudí, 4 a půl tisíce otáček hodí sotva přes kilo, ale mám lepší zadní gumu a přídavný halogeny se budou po cestě zpátky hodit.

Plníme flašky na záchodě (voda je ještě dražší než benál), platíme pade na vstupu a berem to rovnou na Kata Tjuta místo známé též jako The Olgas.

Helmy zamykáme k mašině a tradá na tůru. Je pěkný vedro, fouká, ale 1,5 km pochodu je fakt paráda. Po cestě žádám Monču o ruku, prstýnek z Coober Pedy se na slunku moc pěkně blejská :)

Ještě, že jsou po štrece nádrže s vodou, jinak bysme nevystačili. Kolem třetí sedáme na Bundyho a mažem nějakých 50 kilců k Uluru. Pořád fouká, takže je výstup nahoru zavřenej, ale mě to zas tak moc nevadí, už jsme vychození až dost. Objíždíme celej šutr, zastavujem u začátku výstupu a dáváme si ještě pár kiláků procházky. Pak plýtváme místem na kartě ve foťáku (nojo, tehdá byly malý a drahý) při západu slunce.

Už potmě se přesunujem do Yulara, kupujem si slavnostní večeři (rohlík a strašně drahej salám), doplňujem vodu a hurá na večerní projížďku. Ženem si to 90, králík i sova unikají o fous, stejně tak dva klokani a tři telata, až ve finále 5 km před flekem si kráva se dvěma telatama rozmyslí přecházet rovnou nám před předním kolem.

Brzdím vším, i očima a trefuju se těsně mezi první a druhý tele. Tak todle bylo fakt vo chlup.

Dorážíme na flek, za sebou 311 km a o půlnoci jsme v pelechu.

P.S. Opěvovaný halogeny na Bundym stojej za hovno.